Péče a chov
Nároky AST na majitele Americký stafordšírský teriér není vhodný pro každého člověka a pro každou příležitost. Jeho fyzický fond a zděděné vlastnosti ho sice předurčují být dobrým společníkem rodiny a ochráncem majetku, jeho výchova však vyžaduje mnohem více trpělivosti a důslednosti, než výchova jiných plemen. Pokud nemáme čas a trpělivost amerického stafordšírského teriéra vychovávat, neměli bychom si ho nikdy pořizovat!!! Již od útlého věku potřebuje láskyplný fyzický kontakt se svým pánem a se členy rodiny. Rozhodně špatně snáší umístění v kotci zastrčeném za domem nebo odlehlé parcele, kde vidí člověka jen několik minut denně. Každý budoucí majitel AST si musí uvědomit jednu velice závažnou věc: starší AST je z důvodu své povahy prakticky neprodejný. Není jako německý ovčák, kterého lze, pokud se nevyvedl podle našich představ, kdykoliv prodat. Americký stafordšírský teriér si velmi špatně zvyká a při přesunu k novému, často nezkušenému, majiteli, může působit značné obtíže. Ten, kdo uvažuje o koupi AST, by si měl nejdříve rozmyslet zda je schopen a ochoten mít ho po celý jeho život, a zda je schopna a ochotna s ním žít i jeho rodina. Americký stafordšírský teriér nemůže být pes pouze jednoho člověka a nezvykne-li si respektovat i další členy rodiny, dojde i při nejobyčejnějších životních situacích (onemocnění majitele, dovolená) k vážným komplikacím. Není-li celá rodina rozhodnuta AST s láskou a trpělivostí přijímat a vychovávat, je lépe si ho vůbec nepořizovat. Dobře vychovaný a vycvičený AST je nejlepším kamarádem připraveným položit za své pany život, nevychovaný a zkažený je však vysoce nebezpečný!!! Soužití s ostatními živými tvory AST se těžko trvale snáší s jedinci jiných plemen psů i s příslušníky vlastní rasy. Společně lze trvale držet pouze pár - psa a fenu. I mezi nimi často dochází k zápasům o prvenství. Po jistou dobu se snáší matka s dcerou nebo dva sourozenci z vrhu. Při dosažení dospělosti však většinou (v době kolem druhého roku věku) dojde ke konfliktům, které jsou překážkou jejich dalšího soužití. Je bezpečnější AST ustájit odděleně od jiných psů. Nároky na potravu V prvních dvou letech života má AST vyšší nároky na množství a kvalitu krmení. Pro dobrý vývoj své silné kostry a mohutného svalstva vyžaduje značný přísun bílkovin a minerálií - mnohem vyšší než jiné plemeno stejné velikosti. Většinu své kohoutkové výšky naroste zhruba do stáří 6-7 měsíců. Později se výška mění jen málo, ale především mohutní kostra a přibývá objem svalů. Mladému rostoucímu americkému stafordšírskému teriéru je třeba dávat především dobře stravitelnou potravu bohatou na bílkoviny , fosfor a vápník v neomezeném množství. Je ideální, můžeme-li psu zajistit stálý přístup ke krmení a vodě. Štěně si pak beze žrádlo tak často, jak samo chce, nehladoví, nepřejídá se, lépe krmivo tráví a tedy i využívá. Krmíme-li kompletní suchou stravou, volíme nejlepší světově osvědčené značky bez obsahu sóji, určené rostoucím mláďatům velkých plemen psů (obsah bílkovin 28-30%). Spotřeba kompletního krmiva se pohybuje kolem půl kg denně. Jakmile náš AST dorostl do své výšky (asi sedmý měsíc stáří), musíme změnit jeho výživu. Omezíme přísun bílkovin (asi na 22-24%), mírně přidáme energetickou složku (tuky a cukry) a neustále udržujeme vysoké množství minerálií. V tomto věku již organismus nepotřebuje látky podporující jeho růst, ale pomáhající jeho zrání. Kosti končetin již nerostou tak rychle do délky, začínají se do nich ukládat minerální látky, zvyšuje se jejich váha a pevnost. Klouby dozrávají a tvarují se pro celý budoucí život psa. Pokud mladému psu neustále dodáváme potravu podporující jeho růst, nedáváme kostře možnost vyzrát a narušujeme potřebnou rovnováhu všech látek v těle. Typickým znakem takového "překrmení" kvalitní stravou je bolestivost dlouhých kostí a kloubů, kulhání, neochota k pohybu a často i apatie. Léčení takto nerozumně praktikované výživy mladého psa je zdlouhavé a finančně nákladné. Jeden a půl až dva roky starý pes může být považován za fyzicky dospělého. Nemusíme se obávat, že výživou negativně ovlivníme vývoj jeho kostry a psa tedy krmíme především s ohledem na momentální potřeby. Spotřeba krmiva je různá podle nároků, které na psa máme. Pes ve výkonu nebo během zimy umístěný v kotci potřebuje vysoce energetickou stravu ve větším množství. Žijícímu v bytě a chodícímu jen na kratší procházky stačí jen "lehčí" krmivo, denně asi v množství 200-250 g suché směsi na 10 kg jeho živé váhy. Čtyř-až-pětiletý pes je již velmi skromný a při dobrém, teplém ustájení jsou jeho nároky na výživu malé. Pokud není používán k práci, spokojí se i s krmivy horší kvality a nižším obsahem bílkovin. z knihy To je Americký stafordširský teriér...
